Stane se Japonsko islámskou zemí? Tuhle otázku je snadné použít jako strašák. V téhle glose z Hakkeidžimy ji ale beru střízlivě: ne jako paniku, ale jako příležitost podívat se, jak se Japonsko mění.
Mezi rozkvetlými adžisai, hortenziemi deštné sezóny, mluvím o islámu v Japonsku, muslimských přistěhovalcích, halal službách, školních jídelnách, modlitebnách, pohřbívání a hlavně o hranici mezi povrchní tolerancí a skutečným soužitím.
Japonsko cizince potřebuje. Jenže kdo tu pracuje, ten tu bydlí. Kdo tu bydlí, ten má rodinu, školu, sousedy, nemocnici, svátky — a jednou také hrob. Otázka tedy nezní jen „kolik je v Japonsku muslimů“, ale jestli je japonská společnost dokáže přijmout jako sousedy, aniž by rezignovala na vlastní pravidla.
Tohle video není obhajoba islamizace ani výzva k uzavření Japonska. Je to glosa o tom, že soužití musí stát na právech, povinnostech, zákonech a vzájemném respektu. Bez hysterie. Bez naivity.