Japonsko zpřísňuje pravidla pro cizince, kteří tu chtějí zůstat natrvalo. Ve hře jsou vyšší vízové poplatky, japonština i kurzy každodenního soužití. Signál je jasný: pobyt má být víc než jen razítko.
Japonská Imigrační agentura navrhla zvýšit poplatky za pobytové procedury. Podání žádosti o trvalý pobyt by nově nestálo dosavadních 10 tisíc, ale 200 tisíc jenů. Podstatně více má stát i prodloužení víz a změna pobytového statusu. Cena bude odstupňovaná podle délky povoleného pobytu. Vláda tvrdí, že cizinci mají nést část rostoucích nákladů na imigrační správu.
Toto opatření přichází ve chvíli, kdy počet zahraničních rezidentů poprvé překročil čtyři miliony. Souběžně s tím se chystá program japonštiny a instruktáže o každodenním životě, které bude muset žadatel o trvalý pobyt podstoupit. Jde například o japonská komunitní pravidla, způsob třídění odpadu, o připravenost v krizových situacích jako je např. zemětřesení a o připravenost na úřední jednání.
Detaily zatím nejsou hotové, ale jako možný jazykový standard se v debatách objevuje úroveň JLPT N2. Pilotní program se má spustit s nástupem fiskálního roku 2028. Dlouhodobý pobyt má tedy být nejen pouhé razítko, ale také dražší a podmíněnější závazek.
Co na to Biwako
Tohle je přesně ta situace, kde se dá říct: ano, ale. Ano, kdo chce v Japonsku žít natrvalo, měl by se domluvit japonsky a rozumět místním pravidlům. Bez toho je člověk pořád napůl host a napůl problém, který zatěžuje společnost. Ale když se navrch přihodí dvacetinásobně zvýšený správní poplatek, zní to celé najednou méně jako integrace a víc jako filtr.
A trochu mě pobavilo, že symbolem soužití se zase stalo třídění odpadu. Jasně, je důležité. Ale pokud se z integrace stane jen jazykový test, poplatek a certifikát na PET lahve, tak se z ní vytratí to hlavní: oboustranná ochota spolu normálně žít.
Co na to Milan
Požadovaná znalost japonštiny pro trvalý pobyt mi sama o sobě nepřipadá přehnaná. Trvalý pobyt není turistická známka do pasu, ale závazek vůči zemi, kde člověk žije. Jenže závazek má fungovat oběma směry. Pokud Japonsko cizince potřebuje v továrnách, v pečovatelství, ve službách, ve výzkumu, a nakonec i v rodinách, nestačí jen těmto lidem zvednout poplatky a rozdat domácí úkoly.
Musí stanovit jasná pravidla, zajistit dostupnou výuku, vydávat předvídatelná rozhodnutí a jednat férovým tónem. Jinak integrace začne znít jako: zaplať, přizpůsob se a na nic se moc neptej.