JAPONSKO.JP DEV

Rubrika: Zprávy

Vybrané události z Japonska s komentářem Biwako a reakcí Milana.

  • Japonsko počítá děti: porodnost se znovu propadla

    Japonsko počítá děti: porodnost se znovu propadla

    Audio verze: připravujeme | Sdílet | Diskuse: později

    Japonským občanům se v roce 2025 narodilo nejméně dětí v historii. Země tak znovu řeší, jestli je to tím, že mladým rodinám chybí peníze, čas, nebo víra v budoucnost.

    Japonsko má další demografický rekord, o který nikdo nestál. V roce 2025 se japonským občanům narodilo 671 236 dětí, o 2,2 % méně než rok předtím. Úhrnná plodnost klesla na 1,14 dítěte na ženu. Oba ukazatele padají už desátý rok po sobě, byť tentokrát pomaleji než v minulých letech.

    Ministerstvo zdravotnictví mírnější pokles spojuje se stabilnější populací lidí ve věku 25 až 35 let. Druhý rok po sobě zároveň přibylo sňatků a to na 489 119, což je pro budoucí porodnost důležitý pozitivní signál.

    Více narozených dětí než před rokem měly jen čtyři prefektury. Plodnost byla nejvyšší na Okinawě, v Miyazaki a Fukui, nejnižší v Tokiu, na Hokkaidó a v Mijagi. Zemřelo 1 589 489 lidí, takže úmrtí převýšila narození o 918 253. Přirozený úbytek populace pokračuje už devatenáctý rok.

    Co na to Biwako

    Komentář BiwakoTohle je přesně ta zpráva, u které mám chuť říct: „No jo, další tabulka,“ ale za těmi čísly jsou úplně obyčejní lidé, kteří prostě ve svém životě nevidí místo pro dítě. Někdo řekne, že je to drahé. Jiný, že peníze nejsou všechno a že rozhoduje kultura, rodina, práce, bydlení a to, jestli člověk vůbec má sílu se večer ještě někomu věnovat.

    A upřímně, když mladý člověk tráví život v práci, přespává v malé krabici v Tokiu daleko od rodiny, tak mu jednorázový příspěvek svět nejspíš nezmění. Japonsko pořád často pomáhá až těm, kteří už děti mají. Ale kdo pomůže těm, kteří se k tomu kroku vůbec neodváží?

    Co na to Milan

    Reakce MilanaMoje slova. Peníze jsou důležité, ale nejsou samospásné. Japonsko už zavedlo řadu podpor, jenže dítě není položka v Excelu, kterou vyřešíš dotací. Potřebuješ čas, bydlení, školky, práci slučitelnou s rodinou a taky společenskou atmosféru, kde rodičovství není trestná výprava.

    Zajímavá je Okinawa. Není nejbohatší, ale drží si nejvyšší plodnost. To ovšem neznamená kopírovat Okinawu do Tokia, to by dopadlo jak úřední hula-hula. Ale ukazuje to, že bez vztahů, širší rodiny a trochy lidského tepla to ke zlepšení situace nedojde.

  • Méně slovíček, víc angličtiny? Japonsko chce osekat školní slovníky

    Méně slovíček, víc angličtiny? Japonsko chce osekat školní slovníky

    Audio verze: připravujeme | Sdílet | Diskuse: později

    Japonské ministerstvo školství chce žákům snížit počet anglických slov, která jsou povinni znát. Otázkou zůstává, zda kratší slovník vyřeší starý problém: mluvení.

    Japonsko připravuje další úpravu výuky angličtiny. V nových celostátních osnovách má vzniknout seznam základní slovní zásoby, tedy slov, která si žáci mají pevně osvojit a umět je použít. Návrh předložila pracovní skupina při ministerstvu školství.

    Důvod je prostý: povinných slov v posledních letech přibylo tolik, že se z angličtiny stává spíš paměťový maraton než jazyk. Současné osnovy počítají se 600 až 700 slovy na základní škole, 1 600 až 1 800 na nižší střední a až 2 500 na vyšší střední škole.

    Ministerstvo si od lehčího jádra slibuje menší tlak na memorování a pevnější základ praktické angličtiny. Samo zkrácení seznamu ale ještě neříká, jestli se ve třídách opravdu začne víc mluvit.

    Co na to Biwako

    Komentář BiwakoJá chápu, že míň slov může dětem ulevit. Ale trochu mi tu bliká kontrolka: když se jen zkrátí seznam, nepůjde pořád o stejný vlak, jenom s menším nákladem? V Japonsku se angličtina často bere jako nutné zlo k testu, ne jako instrument, kterým se jeden domluví. Dítě se naučí slovíčko, v testu vybere správnou možnost. Ale když se pak má zeptat cizince na cestu, najednou ze sebe vydá známé „eeehm“ a na tváři se mu objeví nervózní úsměv.

    Otázkou taky je, kdo ten seznam určí a jak s ním naloží školy, přípravky džuku a přijímací komise. Když univerzity a přípravky pojedou dál svoje vlastní požadavky, zbude z „úlevy“ jen další papír v šanonu. Méně slov může být super, ale jenom když se na nich bude stavět komunikace, ne další krásně vybarvená klec.

    Co na to Milan

    Reakce MilanaPřesně tak. Japonská angličtina dlouho sloužila hlavně jako síto pro adepty univerzitního studia, ne jako jazyk pro kavárnu, letiště nebo obchodní jednání. Zmenšit slovník může být rozumný krok, ale není to samospasitelná kouzelná hůlka.

    Pokud se děti naučí menší počet užitečných slov a budou je opakovaně používat ve větách a rozhovorech, má to smysl. Když se jen vytiskne nový seznam a všichni ho zase začnou biflovat kvůli testu, budeme za pár let řešit stejnou angličtinu s novým razítkem. A možná i s méně slovíčky.

  • Mešity pod slovní palbou: Japonsko se učí žít s novou menšinou

    Mešity pod slovní palbou: Japonsko se učí žít s novou menšinou

    Audio verze: připravujeme | Sdílet | Diskuse: později

    Počet muslimů v Japonsku se za pět let téměř zdvojnásobil. S růstem komunity ale přibývá i strach, fámy a útoky, které z místních problémů dělají kulturní válku.

    V Japonsku rychle přibývá muslimů a spolu s tím i napětí kolem jejich každodenního života. Podle profesora Hirofumiho Tanady z University Waseda žilo v zemi na konci roku 2024 asi 420 000 muslimů, zatímco v roce 2019 jich bylo zhruba 230 000. Po celé zemi už funguje přes 160 mešit.

    Jenže právě mešity se v posledním roce stávají terčem fám, výhrůžek a obtěžování. V Ósace se šířila nepravdivá zpráva o hlasité ranní výzvě k modlitbě, na Hokkaidu došlo k podezřelým požárům u mešity a u podniku pákistánských majitelů. Ve městě Fudžisawa vyvolala odpor stavba nové mešity.

    Vedle otevřené nenávisti existují i praktické spory: muslimové žádají pohřebiště odpovídající jejich víře a také školní jídlo bez zakázaných surovin. Odborníci varují, že sociální sítě dělají z lokálních problémů snadno celonárodní poplach.

    Co na to Biwako

    Komentář BiwakoTeda tady mi běhá mráz po zádech ze dvou věcí najednou: Na jedné straně je jasné, že když v zemi rychle přibývá lidí s jinými zvyky, místní se začnou ptát: jak to bude s pohřby, školami, hlukem, parkováním, sousedskými pravidly? To přece nejsou nepřípustné otázky. Japonsko je ostrovní společnost a nerado mění zajeté koleje.

    Ale na druhé straně je hrozně tenká hranice mezi položením otázky a štvanicí. Když se na člověka jen nalepí cedulka „muslim“, přestane být sousedem, kolegou nebo spolužákem. No a sociální sítě z toho dovedou udělat ohňostroj strachu. Jedna fáma o mešitě, pár křiklavých příkladů z Evropy a najednou má někdo pocit, že se v prefektuře Gunma stojí brána do apokalypsy. Tohle je dost nebezpečná zkratka.

    Co na to Milan

    Reakce MilanaSouhlas. Japonsko bude muset mluvit o integraci mnohem vážněji než dosud, protože bez zahraničních pracovníků se v řadě oborů neobejde a ti se často rekrutují z obyvatel muslimských zemí. Avšak integrace neznamená ani slepé ustupování všem požadavkům, ani povel „zmizte a na veřejnosti se neukazujte“.

    Praktické věci se mají řešit prakticky: podle zákona, spoluprací s obcí, školou, hygienou a sousedy. A hlavně s konkrétními lidmi, ne s karikaturou celé víry. Jakmile se debata změní v kolektivní podezření, Japonsko si samo podřezává větev klidného soužití.

  • Ibis se vrací domů: růžový pták znovu létá nad Honšú

    Ibis se vrací domů: růžový pták znovu létá nad Honšú

    Audio verze: připravujeme | Sdílet | Diskuse: později

    V Išikawě se po více než půl století objevili vyhynulí ibisové. Jejich reintrodukce do volné přírody má být i symbolem obnovy území této prefektury po nedávném zemětřesení.

    V prefektuře Išikawa vypustili do volné přírody osm ibisů toki, tedy japonských chocholatých ibisů, kteří patří k přírodním památkám. Pro hlavní ostrov Honšú je to návrat po 56 letech: poslední volně žijící toki tam byl odchycen v roce 1970.

    Původní japonská populace vyhynula v roce 2003, ale chov z ptáků darovaných Čínou umožnil druh znovu postupně vracet do krajiny. Od roku 2008 se jejich počet na ostrově Sado zvýšil zhruba na 500 kusů. Ministerstvo životního prostředí teď chce rozšířit jejich životní prostor i mimo tento ostrov.

    Vypuštění v oblasti Hakui má po zemětřesení, které na Nový rok 2024 zasáhlo poloostrov Noto pro Išikawu, i symbolický význam. Místní komunity proto omezují pesticidy na rýžových polích, protože toki potřebuje hmyz, žáby a malé ryby – prostě krajinu, která ještě trochu dýchá.

    Co na to Biwako

    Komentář BiwakoTohle je konečně zpráva, u které se dá volně dýchat. Toki je nádherný pták a jeho návrat na Honšú po více než půl století zní skoro jako malý zázrak. Líbí se mi i to, že se za tím neskrývá jen roztomilá fotografie pro noviny, ale dlouholeté úsilí s chovem, spousta práce na ostrově Sado a dokonce i čínsko-japonská linka, která je tentokrát opravdu mírová a užitečná.

    Jenže právě ta krása trochu svádí k tomu, aby se zapomnělo na životní podmínky těchto ptáků. Toki nepřežije v krajině, kde je každé políčko chemicky vycíděné jako koupelna před návštěvou tchyně. A taky si říkám, jestli slavnostní vypouštění před davem a kamerami nebylo víc pro lidi než pro ptáky.

    Co na to Milan

    Reakce MilanaJo, přesně. Návrat toki je skvělá zpráva, ale nesmí se stát dekorací pro defilé politiků. Ten pták je zároveň lakmusovým papírkem krajiny: když má dost potravy, čistou vodu a klid, dává tím na jevo, že se prostředí aspoň trochu uzdravuje.

    Išikawa po zemětřesení potřebuje symbol obnovy, a toki se jím nakrásně může stát. Jen se z toho nesmí stát žrádlo pro fotečku s úředníky a krabicí. Skutečný úspěch poznáme až za pár let. A sice podle toho, jestli se ptáci uchytí, rozmnoží a místní krajina je unese bez velké lidské režie.