Tokijské čtvrti přitvrzují vůči minpaku, tedy soukromému ubytování pro turisty. Stížností na hluk, odpadky a cizí kufry v rezidenčních domech rychle přibývá po celé metropoli.
Městské části v Tokiu zesilují kontroly minpaku, tedy soukromých ubytovacích zařízení. Zákon dovoluje pronajímat prázdné domy nebo pokoje turistům až 180 dní v roce, jenže počet takových objektů vzrostl z 31 tisíc v květnu 2025 na více než 40 tisíc o rok později. S nárůstem totiž přibyly stížnosti na hluk, válející se odpadky a rušení dosavadního klidu v obytných čtvrtích.
Správa čtvrti Šindžuku, kde je registrovaných zařízení nejvíce, obdržela ve fiskálním roce 2025 celkem 1 334 stížností, což je asi o 70% víc než rok předtím. Úředníci našli i zařízení postrádající příslušné označení nebo budící podezření na provoz bez povolení. Část problému se týká i bytů bez recepce.
Tošima zkrátila povolený provoz ze 180 na 120 dní, Čiyoda od července omezuje nové minpaku poblíž škol i v hustě obydlených zónách, pokud majitel v objektu nebydlí. Od příštího dubna se na tyto pobyty vztáhne tokijská ubytovací daň.
Co na to Biwako
Tak tohle je další případ, kdy krásné slovo „sdílení“ po pár letech narazí na půlnoční výtah plný kufrů a rozjásaných turistů. Na papíře to vypadá nevinně: někdo má volný byt, turista chce levnější ubytování – musíme si pomáhat. Vzájemně. Jenže v realitě často nejde o babičku, která pronajme pokoj a hostům vysvětlí, kdy se vyhazuje plast.
Jde o investiční byty bez majitele na místě, kde se každý týden střídají cizí lidé a nikdo nemá k domu vztah. Jako důsledek se smíchá několik problémů: noční hluk, ledabyle odhozené odpadky, pokles příjmu hotelů i výběru daní městy. Ve společnosti pak roste nechuť k davům turistů a občas i trochu zbytečná averze ke slušně se chovajícím digitálním nomádům.
Co na to Milan
Ano, je to tak. Nelze všechny ubytované naházet do jednoho pytle. Minpaku s majitelem za zády může být docela kulturní forma cestování. Avšak anonymní bytový hotel uprostřed obytného domu je něco jiného. Japonsko turisty potřebuje, ale rezidenční čtvrť není letištní terminál.
Rozumná regulace proto není automaticky válka proti cizincům ani dárek hotelům. Je to snaha, aby sousedé věděli, kdo se vedle nich střídá, a turisté zase jak se chovat, kam patří odpadky a proč se kufr po chodbě netahá jako válečný buben.