Japonská meteorologická agentura vydala zvláštní varování před zvýšeným rizikem zemětřesení o síle magnituda 8 nebo vyšší, které označila za megatřesení.
Stalo se tak několik hodin poté, co oblast v Tichém oceánu u prefektury Iwate zasáhl otřes o magnitudu 7,7.
Země se rozhoupala tak silně, že se chvěly i vysoké budovy v Tokiu, vzdáleném stovky kilometrů od epicentra. Po otřesu dorazila do přístavu Kuji vlna tsunami vysoká 80 centimetrů. Více než 182 tisíc lidí dostalo evakuační pokyny, ale vážné škody ani zranění hlášeny nebyly.
Varování ohledně tsunami byla později zrušena. Úřady ale upozornily, že v následujících dnech mohou přijít dotřesy, někdy i silnější než první otřes. Agentura zdůraznila, že nejde o přesnou předpověď, ale o upozornění na vyšší pravděpodobnost a o výzvu zkontrolovat připravenost.
Co na to Biwako
Tohle je přesně ta hranice, kde se lidé začnou hádat. Jedni řeknou: dobře, připravit se, doplnit vodu, jídlo, hotovost, zkontrolovat únikové cesty.
Druzí mají pocit, že stát zbytečně straší, protože zemětřesení se předpovědět nedá a že z toho vznikne jen panika, skupování rýže a rušení cest.
Mně přijde nepříjemné hlavně to slovo „megatřesení“. Je fakt výstižné, ale zároveň okamžitě spouští vzpomínky na rok 2011, a člověk má pocit, že mu někdo šeptá: možná už to zase přichází. A to není zrovna uklidňující informace, to je rána na solar.
Co na to Milan
Tady je potřeba rozlišit dvě věci: předpověď a řízení rizika. Agentura neříká, že ví, kdy a kde přijde další velký otřes. Říká jen, že po tak silném zemětřesení je riziko dočasně vyšší. To je legitimní informace.
Samozřejmě, že komunikace musí být opatrná, aby nevyráběla hysterii. Ale zatajit zvýšené riziko by bylo horší. Správná reakce není panika, ale zajištění rozumných zásob, nabitých baterií a přitom si zachovat chladnou hlavu.