V Išikawě se po více než půl století objevili vyhynulí ibisové. Jejich reintrodukce do volné přírody má být i symbolem obnovy území této prefektury po nedávném zemětřesení.
V prefektuře Išikawa vypustili do volné přírody osm ibisů toki, tedy japonských chocholatých ibisů, kteří patří k přírodním památkám. Pro hlavní ostrov Honšú je to návrat po 56 letech: poslední volně žijící toki tam byl odchycen v roce 1970.
Původní japonská populace vyhynula v roce 2003, ale chov z ptáků darovaných Čínou umožnil druh znovu postupně vracet do krajiny. Od roku 2008 se jejich počet na ostrově Sado zvýšil zhruba na 500 kusů. Ministerstvo životního prostředí teď chce rozšířit jejich životní prostor i mimo tento ostrov.
Vypuštění v oblasti Hakui má po zemětřesení, které na Nový rok 2024 zasáhlo poloostrov Noto pro Išikawu, i symbolický význam. Místní komunity proto omezují pesticidy na rýžových polích, protože toki potřebuje hmyz, žáby a malé ryby – prostě krajinu, která ještě trochu dýchá.
Co na to Biwako
Tohle je konečně zpráva, u které se dá volně dýchat. Toki je nádherný pták a jeho návrat na Honšú po více než půl století zní skoro jako malý zázrak. Líbí se mi i to, že se za tím neskrývá jen roztomilá fotografie pro noviny, ale dlouholeté úsilí s chovem, spousta práce na ostrově Sado a dokonce i čínsko-japonská linka, která je tentokrát opravdu mírová a užitečná.
Jenže právě ta krása trochu svádí k tomu, aby se zapomnělo na životní podmínky těchto ptáků. Toki nepřežije v krajině, kde je každé políčko chemicky vycíděné jako koupelna před návštěvou tchyně. A taky si říkám, jestli slavnostní vypouštění před davem a kamerami nebylo víc pro lidi než pro ptáky.
Co na to Milan
Jo, přesně. Návrat toki je skvělá zpráva, ale nesmí se stát dekorací pro defilé politiků. Ten pták je zároveň lakmusovým papírkem krajiny: když má dost potravy, čistou vodu a klid, dává tím na jevo, že se prostředí aspoň trochu uzdravuje.
Išikawa po zemětřesení potřebuje symbol obnovy, a toki se jím nakrásně může stát. Jen se z toho nesmí stát žrádlo pro fotečku s úředníky a krabicí. Skutečný úspěch poznáme až za pár let. A sice podle toho, jestli se ptáci uchytí, rozmnoží a místní krajina je unese bez velké lidské režie.